Adam a Eva - jak to taky mohlo dopadnout

Některé knihy prostě zaujmou již názvem a to nemluvím o obsahu. Kniha Tomáše Gabriela Roblíka - Buďte spolu...šťastní! je rozdělena na dvě části - část pro muže a pro ženy. V ženské části je popsán jeden z příběhu začátku Bible a role Adama a Evy. Ve známém příběhu o hadovi a jablku se obecně dává vina hlavně Evě. Chtěla získat moc a nadřazenost. Nicméně Adam zhřešil hned třikrát:

• bál se, že pokud nebude jablko jíst, bude mu Eva vládnout (chtěl získat moc a nadřazenost)
• neujal se vedení a nevzal situaci do svých rukou
• vystavil Evu nebezpečí a neochránil ji.

Pokud by byl opravdovým chlapem, možná by to dopadlo takto (přeju příjemnou zábavu):

Vykračuje si to takhle Adam se svojí nade vše milovanou, vlídnou a oddanou Evičkou a zrovna, když se sklání, aby pro  ni utrhl květinu s nejnádhernějším květem v celé rajské zahradě (který však ani zdaleka nedosahuje krásy jeho milované), uslyší slabý syčivý hlásek: „Čau Evi, jak je? Na prochássssce, na prochássssce? A jak ssse ti to tady líbí? Sssspokojená jsssi?“ Než se Adam zorientuje v tom, co se to vlastně děje, slyší odpověď své milé, jak je šťastná a jak ke svému muži hoří láskou. Ihned však následuje zasyčení: „A co teprve kdybyssss všechno věděla, víšššš… To bysss byla teprv šťasssstná. Co ty na to? Dášššš sssssi…“ Adam okamžitě zaostří pohled na bestii, která je obtočená kolem stromu poznání dobrého a zlého a natahuje se k jeho první a jediné s tabuizovaným plodem v tlamě. Poslední, co Adam ještě zaregistruje, je slabounký hlásek Evy, která se k němu, strachem celá roztřesená, přivine a řekně: „Ne. Já nic nechci vědět. Všechno ví můj Adámek a jsem šťastná, že mě tak miluje a že se o mě tak krásně stará.“ Tím je dialog ukončen. Následující akci lze jen těžko popsat slovy. Adamova pravá pěst se řítí rychlostí blesku po obloukové horizontální dráze k hlavě zvířete. Po drtivém dopadu vystřeluje vpřed levice, která vzápětí blokuje cestu dýchací překvapeného tvora. V záměru blokace kyslíku jí štědře vypomáhá rajský plod, uvízlý v oblasti hrdelní živočicha, a po několika dalších vteřinách diskuse obou gentlemanů utichá. Celá argumentace končí biouzlem uvázaným kolem kmene výše zmíněného stromu. V dáli zapadá slunce, pár se vzdaluje na obzoru, dívka něžně svírá květinu, hrdina objímá dívku a vítr šeptá ozvěnou slova: „Miluju tě. Nikdo ti nezkřiví ani vlásek, rozumíš?“ a po chvíli: „Já jsem tak šťastná. Ať se stane cokoli, budu stát vždycky při tobě.“